30. března 2015

23. března 2015

16. března 2015

8. března 2015

6. března 2015

#čtu Born to run - Zrozeni k běhu (C. McDougall)

Někdy kolem Vánoc jsem přemýšlela, že bych si tuhle knihu sehnala a přečetla si ji. Po Vánocích jsem měla ale slušnou zásobičku čtiva, tak jsem to prozatím odložila. Na Nový rok se však tahle kniha objevila nějakou záhadou u nás na stole - nakonec to zas taková záhada nebyla, mamka si ji půjčila u známých, u kterých byli na Silvestra.
Tak jsem si řekla, že když už tu je, tak si ji taky přečtu. Nakonec to dopadlo tak, že jsme knihu četly s mamkou obě - každá jsme tam měla svou záložku a střídavě jsme se předháněly.
A teď už konečně ke knize...
 Zdroj: Heureka.cz

Čekala jsem klasickou motivační literaturu typu: „Běhejte, je to zdravé a naprosto úžasné!“. Proto to pro mě bylo milé překvapení, když jsem zjistila, že je to vlastně dobrodružné vyprávění, kde se často mluví o běhání. Zvláště pak o tom extrémním vytrvalostním - ultramaratony.
Pro čtenáře může být hodně zajímavé, že je vyprávění založené na reálných postavách. Bavilo mě si některé lidi nějak představovat a pak si vygooglit, jak doopravdy vypadají.
Do přáběhu jsou vlastně nenásilně zakomponovány různé myšlenky a rady o běhání a je na každém, co si z toho odnese. Spousta lidí si asi z toho vezme, že ultramaratonci jsou magoři, kteří na to jednou umřou. Další lidi to nakopne k tomu, aby začali (zase) běhat (jen na krátké tratě, prostě jen běhat)... A jiní si odnesou jen zajímavý příběh a přečtenou knihu do seznamu. Jo a ještě asi budete mít pocit, že tuto knihu musel sponzorovat nějaký prodejce chia semínek, protože o těch také uslyšíte často.
Mně osobně se knížka líbila právě díky příběhovosti. Zkrátka na to, že je to kniha o běhání, se četla vážně dobře. Doporučuji i zarytým neběžcům :-)

1. března 2015

#paleo Testovací týden 2: alkohol

Alkohol jsem pila vždycky s mírou - asi nikdy jsem nebyla ve stavu, kdy bych si vážně nic nepamatovala nebo celý den objímala záchodovou mísu. Navíc mně stačí vážně málo. Opravdu jen pár skleniček a nejdřív začnu mít červený a horký obličej, pak se směju věcem, kterým bych se asi normálně nesmála a nakonec většinou mluvím víc než jindy, což asi některé musí přivádět k šílenství (pokud ze mě nezešíleli již v mém střízlivém stavu). A při vyšším množství má na mě alkohol spíše tlumící účinek, než že bych se nějak odvázala. A pivo mi nechutná. A jo, jsem asi divná. A ne, nestydím se za to.
Tak jsem si říkala, že tenhle týden bude na pohodu, když alkohol moc nepiju. Sice jsme měli sraz ze střední, ale to se v mém případě úplně v pohodě obešlo bez alkoholu. O to víc mě pak naštvalo, když jsem v neděli snědla puding od mamky a při posledním soustu mi došlo, že ty piškoty byly namočené v rumu :-/ No jo, to je nevýhoda těchto testovacích týdnů. Kdybych jedla rovnou jenom paleo, tak nežeru ten puding a tím pádem ani ty piškoty v rumu. xD